Vánoční koncert

Eduard Šístek (1992) studoval hru na violoncello na Pražské konzervatoři u Jaroslava Kulhana, na Akademii múzických umění v Praze u Mikaela Ericssona a na Universität für Musik und darstellende Kunst Wien u Reinharda Latzka. Věnuje se sólové, komorní i orchestrální hře. Je stálým členem České filharmonie a členem Umělecké besedy, zabývá se také interpretací soudobých skladeb. Stal se laureátem Soutěže Nadace Bohuslava Martinů, Mezinárodní soutěže Leoše Janáčka v Brně, Mezinárodní interpretační soutěže Beethovenův Hradec ad. Jako sólista pravidelně spolupracuje s předními českými hudebními tělesy. Na zahajovacím koncertě druhého ročníku Festivalu Jakuba Jana Ryby (2019) provedl obnovenou premiéru Rybova Koncertu C dur. Vystoupil na recitálech v rámci festivalu Pražské jaro a Českého spolku pro komorní hudbu. Průběžně realizuje řadu nahrávek pro Český rozhlas. 

Jaromír Meduna se narodil v roce 1953 v Praze. Po absolvování studia na DAMU pracoval tři sezóny v ostravském Divadle Petra Bezruče. Do roku 1986 hrál také v příbramském a libereckém divadle F.X. Šaldy. Poté zakotvil v MDP( Městských divadlech pražských ). Po rozpadu souboru v 90. letech účinkoval v divadle Komedie, kde setrval dva roky. Po dvou letech přešel do Divadla Rokoko. V roce 1998 se rozhodl pro práci v Divadle ABC, kde sklidil mnoho úspěchů, díky množství komediálních a dramatických rolí. Z těch známějších her můžeme jmenovat např. SESTUP ORFEŮV, ŠAKALÍ LÉTA či NA VÝCHOD OD RÁJE. Od nové sezóny přešel do angažmá v Divadle Na Vinohradech. Objevuje se Studiu Dva a v poetické vinárně Viola, je také k vidění v Divadle Palace.

Filmových a televizních rolí se chopil zatím jen poskrovnu. Za zmínku stojí výrazná role ve filmu BIZON, dále se pak objevil ve filmech: POSEL DOBRÝCH ZPRÁV, PROČ PLÁČEŠ, BŘÍZO BÍLÁ nebo DEN PRO MOU LÁSKU.

V mediální sféře se však aktivně věnuje rozhlase a především dabingu. Svůj nezaměnitelný charakteristický hlas propůjčil desítkám známých osobností, jako jsou: Robert De Niro, Gene Hackman, Anthony Hopkins, John Goodman, John Malkovich, Ken Watanabe, Liam Neeson, Walter Matthau, nebo David Suchet.

Vystudovala pražskou konzervatoř pod vedením Jiřiny Markové Krystlíkové a následně Akademii múzických umění v Praze ve třídě prof. Magdaleny Hajoossiové. Od roku 2006 hostovala v mnoha tuzemských divadlech. V divadle Antonína Dvořáka v Ostravě, J.K.Tyla v Plzni, F. X. Šaldy v Liberci, Slezském divadle v Opavě,  v divadle v Českých Budějovicích, Košicích či v Národním divadle v Praze.

Barbora Perná je v současnosti hostem Národního divadla v Praze a od roku 2019 je stálou členkou sólistického ansámblu, Moravského divadla Olomouc. Zde nastudovala role Jenůfy ze stejnojmenné opery L. Janáčka, Fiordiligi v opeře Così fan tutte W. A. Mozarta, za kterou byla nominována na cenu Thalie v širší nominaci, roli Leonory (Fidelio) L. van Beethovena, Rusalku, Vitellii-La clemenza di Tito, nebo Judith-Modrovousův hrad-B. Bartók…Za roli Rusalky byla rovněž nominována na cenu Thalie v širší nominaci a to za ztvárnění této role v moravském divadle Olomouc.

Na svém kontě má řadu krásných rolí, jmenujme třeba Rusalku ze stejnojmenné opery A. Dvořáka, Lišku Bystroušku Leoše Janáčka, Mařenku z Prodané nevěsty B. Smetany, Dvořákovu Terinku, Massenetovu Sophii, Weberovu Agatu, Mozartovu Fiordiligi, Hraběnku, Paminu, Papagenu, či Zerlinu, Luoncavallovu Neddu, Wagnerovu Loru, Rachmaninovu Zemfiru a další… Za roli Rusalky získala cenu moravskoslezského kraje-cenu Jantar-v roce 2018. Perná je rovněž držitelkou ceny opavské Thalie v sezoně 2018-2019.

Je laureátkou mnoha prestižních soutěží, například Imricha Godina ve slovenských Vráblích, či Mezinárodní pěvecké soutěže A. Dvořáka. Vystupovala v Německu, Itálii, Francii, Rakousku, nebo třeba v Japonsku a v Číně. Aktivně se účastnila kurzů v Riva del Garda a nebo také kurzů svězoznámého tenoristy Josè Cury.

Mezzosopranistka s podmanivým sametovým hlasem Karla Bytnarová absolvovala studium zpěvu nejdříve u prof. Svatavy Šubrtové a následně v Mnichově na konzervatoři Richarda Strausse pod vedením prof. Andreje Kucharskeho. Další cenné podněty pro svůj umělecký růst získala na mistrovských kurzech u Marie Pochopové a Brigitte Fassbaender. Je nositelkou mnoha cen a ocenění z mezinárodních pěveckých soutěží (např. z Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka nebo z Mezinárodní hudební soutěže ARD).

Svou operní dráhu započala Karla Bytnarová v roce 1996 v Operním studiu při Bavorské státní opeře v Mnichově pod vedením KS Astrid Varnay a Heinricha Bendera. Následovala angažmá v Národním divadle v Praze a Bratislavě, ve Státní opeře Praha, v Zemském divadle v německém Coburgu, v divadlech v Ulmu a Pasově, ve Státním divadle na náměstí Gärtnerplatz v Mnichově, v Divadle J. K. Tyla v Plzni, v Severočeském divadle v Ústí nad Labem.

Do srdcí diváků se zapsala především svým nezaměnitelným ztvárněním Adalgisy, Amneris, Brangäny, Carmen, Charlotty, Prince Orlofského, Donny Elvíry, Herodias nebo Cornelie. 

Karla Bytnarová rovnež patří mezi vyhledávané koncertní pěvkyně. Pravidelně vy-stupuje se Symfonickým orchestrem hlavního města Prahy FOK, se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu, se Slovenskou filharmonií, s Filharmonií Brno, s Janáčkovou filharmonií Ostrava, s Mnichovskými symfoniky, s Bruckner Orchester Linz, s Německou komorní filharmonií Brémy, s Gürzenich Orchester Kolín nad Rýnem, s Rozhlasovým orchestrem WDR, s Bretaňským symfonickým orchestrem nebo s Aichi Central Symphony Orchestra Nagoya.

Její široký repertoár zahrnuje mimo jiné všechna velká oratoria. Altový part ve Dvořákově Stabar Mater měla čest zpívat pod taktovkou Jiřího Bělohlávka v Paříži, Bruselu, Metách a v Lucemburku. Svou interpretací Verdiho Requiem nadchla diváky i hudební kritiky ve Vídni, Budapešti a Praze.

Nahrávky pro Český rozhlas či Českou televizi dokumentují mnohostrannost Karly Bytnarové. Koncertní turné zavedla umělkyni do Francie, Belgie, Polska, Itálie, Německa, Rakouska, Lucemburska, Švédska, Kanady, Japonska, Turecka a do Švýcarska.

Tenorista Martin Šrejma absolvoval Pražskou konzervatoř ve třídě prof. J. Kotouče. Během studií se stal laureátem Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (2002 a 2004), v roce 2004 mu byla udělena také cena Národního divadla v Praze. V roce 2004 studoval v italské Parmě na konzervatoři Arriga Boita u L. Bizzi a E. Furlottiho; zúčastnil se mistrovských kursů v Itálii, v létě 2009 u M. Freni a v roce 2011 u T. Krauseho. V roce 2005 se stal sólistou Státní opery Praha, od roku 2012 je sólistou Opery Národního divadla v Praze. Na pražských scénách ztvárnil řadu rolí, jako jsou Mozartův Tamino (Kouzelná flétna), Ferrando (Così fan tutte), ad. Hostuje rovněž v Národním divadle Brno, v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě mj. jako Lindoro (Rossini: Italka v Alžíru) a hrabě d´Albafiorita (Martinů: Mirandolina), v Divadle F. X. Šaldy v Liberci jako Nemorino (Donizetti: Nápoj lásky), v Divadle J. K. Tyla v Plzni a na Otáčivém hledišti v Českém Krumlově v roli Vévody (Rigoletto). V sezoně 2003/2004 se zúčastnil turné po Německu a Švýcarsku se švýcarskou operní společností jako Alfréd ve Straussově operetě Netopýr a na jaře 2005 turné po Kanadě s Torontskou filharmonií pod vedením K. Strattona. V roce 2006 vystoupil ve Španělsku jako Pollione (Bellini: Norma). V roce 2009 se představil jako Jeník (Prodaná nevěsta) v Nizozemí, v roce 2011 ztvárnil v Teatro Massimo v Palermu roli Michelise (Martinů: Řecké pašije). Během turné Státní opery Praha a Národního divadla po Japonsku se představil jako Alfredo (2007) a Spoletta (2011), Tamino a Basilio (2013). Často je zván k účinkování v kantátách, oratoriích a operách (Händel: Samson a Mesiáš; Bononcini: Astarto; Mozart: Requiem a Davide penitente; Haydn: Die Schöpfung, Bach: Vánoční oratorium, Mendelssohn: Lobgesang v rámci festivalu Pražské jaro 2012 aj.).

Po absolvování Plzeňské konzervatoře v oboru hry na housle byl přijat v roce 1985 do pěveckého oddělení Hudební akademie v Sofii, do třídy profesora Čavdara Chadžieva, kde získal magisterský titul. Po ukončení studií přijal své první angažmá v Banské Bystrici, odkud po půlročním působení přešel do Komorní opery (pozdější Opery Mozart) v Praze. V roce 1995 byl po úspěšném debutu ve Státní opeře Praha angažován jako sólista.

Následoval další úspěšný debut, tentokrát v Národním divadle, kde si rolí Figara v Lazebníku sevillském zajistil místo sólisty. Od roku 1997 se Národní divadlo stalo jeho domovskou scénou a do dnešní doby zde nastudoval desítky rolí domácího i světového repertoáru. Doménou tohoto pěvce není jen operní svět, ale i komorní písňová tvorba. V roce 1993 a 1994 absolvoval interpretační kurzy u světoznámého pěvce Petra Schreiera v Piešťanech. Především písně německých romantických autorů jako F. Schubert, R. Schumann, J. Brahms, H. Wolf a „Biblické písně“ Antonína Dvořáka se staly jeho srdeční záležitostí.

Roman Janál s úspěchem vystupuje na domácích i zahraničních festivalech: Pražské jaro, Pražský podzim, Smetanova Litomyšl, Mezinárodní hudební festival Český Krumlov, Janáčkův máj, Hudební festival Znojmo, Svatováclavský hudební festival, Festival Pontes, Česko-saský festival, Bratislavské hudební slavnosti, Dny Bohuslava Martinů v Londýně s Jiřím Bělohlávkem a orchestrem BBC, Europalia Brusel, Festival Bohuslava Martinů v Amsterdamu a Utrechtu za vedení Ch. Hogwooda.

Pravidelně spolupracuje s tuzemskými i zahraničními orchestry. Jeho další posun v operním repertoáru rozvinula spolupráce s předními světovými operními dirigenty jako Caspar Richter, John Fiore, Hilllary Griffiths, Jan Latham Koenig a Christopher Hogwood. Vydal mnoho CD u nahrávacích firem: Deutsche Grammophon, Naxos, Orfeo, Multisonic, Radioservis, Supraphon, ArcoDiva.

Je vyhledávaným pedagogem a porotcem mnoha významných pěveckých soutěži. Roman Janál je držitelem prestižní Ceny Thálie za rok 1999, za roli Polluxe v inscenaci Rameauvy opery „Castor a Pollux“ v Národním divadle a v roce 2019 obdržel v širší nominaci mimořádnou cenu Thálie za interpretační výkon titulní role v opeře Miloše Štědroně „Don Hrabal“.

Smíšený pěvecký sbor Čerchovan působí v Domažlicích nepřetržitě od svého založení v roce 1901. V současné době ho tvoří přes čtyřicet zpěváků a zpěvaček. V jeho čele stojí od roku 1997 Marek Vorlíček. Čerchovan se zabývá především duchovní hudbou, ale nevyhýbá se ani stylizované středověké hudbě, spirituálu či opeře. Součástí repertoáru jsou samozřejmě i sborové úpravy lidových písní. Při uvádění vokálně-instrumentálních děl spolupracuje sbor s různými orchestry a profesionálními sólisty. Několikrát účinkoval také s Plzeňskou filharmonií a v posledních letech je pravidelně zván ke spolupráci se Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně. V roce 2010 přednesl sbor na pozvání Velvyslanectví ČR při Svatém stolci Rybovu Českou mši vánoční v bazilice svatého Marka na Benátském náměstí v Římě. V roce 2001 natočil sbor CD se skladbami Stabat Mater Jakuba Jana Ryby a Requiem c-moll Georga Lickla. Obě skladby byly nahrány ve světových premiérách. V roce 2005 pak vyšlo druhé CD s duchovními skladbami Jakuba Jana Ryby a Magnificat Šimona Brixiho. V posledních dvou dekádách se repertoár sboru rozšířil o řadu vokálně-instrumentálních děl, namátkou připomeňme Mozartovu Korunovační mši a Requiem, Vivaldiho Gloria, Charpentierovo, Rejchovo i Dvořákovo Te Deum, Stabat Mater téhož autora, Faurého Requiem, Beethovenovu 9. symfonii, Haydnovo Stvoření či Händelova Mesiáše.

Radek Baborák, šéfdirigent Západočeského symfonického orchestru, je jednou z nejvýraznějších osobností světové hudební scény. Za více než 35 let mezinárodních vystoupení jako sólový hornista a dirigent si získal výjimečné renomé u nejvýznamnějších orchestrů a festivalů. Díky svým rozsáhlým zkušenostem hráče na lesní roh přináší Baborák do své dirigentské kariéry jedinečný pohled a odborné znalosti. Jeho dirigentský styl je známý svou precizností, muzikálností a hlubokým porozuměním k prováděným skladbám. Dokáže interpretovat a zprostředkovat emoce a nuance hudby, čímž vytváří podmanivé a nezapomenutelné koncertní zážitky, které oceňují kritici i hudbymilovné publikum. Jeho repertoár sahá od děl mistrů baroka, klasicismu, romantismu a 20. století až po díla žijících skladatelů, jejichž skladby premiéroval.

Jako sólista vystupoval s Berlínskými a Vídeňskými filharmoniky a mnoha dalšími špičkovými orchestry pod vedením dirigentů, jako jsou James Lewine, Sir Simon Rattle, Sir John Eliot Gardiner, Sir Roger Norrington, Jiří Bělohlávek, Seiji Ozawa, Daniel Barenboim a Vladimir Ashkenazy.

V roce 2011 rozšířil svou hudební kariéru o dirigování. Jeho mentorem je maestro Seiji Ozawa, jemuž asistuje u Mito Chamber Orchestra, který pravidelně diriguje.
Založil a umělecky vede orchestr Česká Sinfonietta, který vystupuje na renomovaných festivalech v České republice, jako je Pražské jaro, Dvořákova Praha, Smetanova Litomyšl a další. Na těchto festivalech dosáhl mimořádných úspěchů, když doprovázel sólisty, jako jsou Marta Argerich, Jefim Bronfmann, Sergej Nakarjakov, Ricardo Galliano a Guy Braunstein.
Jako dirigent spolupracoval s Mozarteum Salzburg, Berlínským symfonickým orchestrem, Durynskou filharmonií, Tokijskou filharmonií, Novým japonským symfonickým orchestrem, Symfonickým orchestrem Sapporo, SOČR, FOK, Pražskou komorní filharmonií a dalšími.

Od roku 2016 je uměleckým vedoucím Pražských komorních sólistů. Intenzivně se věnuje komorní hudbě, zejména s Baborak Ensemble, který je pravidelně zván na Mozartwoche Salzburg, do Pierre Boulez Saal v Berlíně a na turné po Evropě a Japonsku. Pro svůj soubor vytváří jedinečné verze děl skladatelů, jako jsou J. S. Bach a Astor Piazzolla.

Mezi jeho hudební partnery na více než stovce hudebních festivalů, kterých se zúčastnil, patří legendy jako Daniel Barenboim, Marta Argerich, Heinrich Schif, Janine Jansen, Francoise Leleux, Emanuel Pahud, Ian Bostridge, Julian Rachlin a další.
Jako sólový hornista vystupoval s Českou filharmonií, Mnichovskou filharmonií a Berlínskou filharmonií. Je laureátem nejprestižnějších soutěží v Ženevě, Markneukirchenu a ARD Mnichov. Na svém kontě má desítky oceněných nahrávek pro EMI, Sony Classic, Suprafon, Octavia Records, Animal Music a Hänsler Classic.

Jako docent vyučoval na Fondazione Arturo Toscanini v Bologni, Escuela Reina Sophia v Madridu, Hamu Praha a TOHO University v Tokiu. V současné době je hostujícím profesorem na Barenboim-Said Academy v Berlíně a mentorem na MenArt Education Academy. Během pandemie inicioval sbírky pro nezávislé umělce a následně podporoval ukrajinské hudebníky. Tyto aktivity podpořily stovky kolegů.

Radek Baborák je hostujícím dirigentem Symfonického orchestru Yamagata, stálým sólistou Braniborského státního orchestru a v roce 2024 bude debutovat jako dirigent se Slovenskou filharmonií Bratislava, Oxford Philharmonic Orchestra v Londýně a Národní filharmonií Lvově.